Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. Hlíznaté

26. 1. 2009

2. ZPŮSOBY PĚSTOVÁNÍ HLÍZNATÝCH ROSTLIN

( MNOŽENÍ, OŠETŘOVÁNÍ, SKLIZEŇ A RYCHLENÍ)

 

 

- Hlíznaté rostliny jsou trvalky

- Svými nároky na pěstování jsou podobné cibulnatým rostlinám.

- Jejich zásobní orgán není rozlišen.

- Hlízy jsou: a) stonkové ( Begonie hlíznatá, Gladioly, Krokusy)- u těchto rostlin se tvoří nové

                                         hlízky na svrchní straně mateřské hlízy. V horní části hlízy jsou

                                         pupeny, ze kterých rostou listy a pak květy.

                     b) kořenové ( Jiřiny)

                     c) hlíznatý oddenek- je protáhlý a někdy zdřevnatělý = ztlustlé kořeny ( Iris)

 

- Množíme je dělením trsů, hlízkami, hlízami nebo semenem.

- U hlíznatých rostlin se střídá období růstu a klidu. Po nástupu nepříznivých podmínek přecházejí rostliny do klidu, který přetrvávají hlízami. Hlíznaté rostliny tedy nejsou oproti cibulnatým mrazuvzdorné a musíme je na podzim vyrýt. Vyryté hlízy potom skladujeme při nižší teplotě.

 

Hlíznaté rostliny:

 

Dahlia pinnata – Jiřinka (asteraceae)

 

Je 20-150 cm vysoká. Stonek má dutý a olistěný už od spodu. Květy jsou v úborech, jazykovité nebo trubicovité. Mohou být jednoduché nebo plné. Jsou různé velikosti, tvary i barvy (kromě modré).

Množení: a) semenem: takto množíme jednoduše kvetoucí Jiřinky. Výsev provádíme v březnu

                                      až dubnu.

                b) dělením trsů hlíz: provádíme po narašení. Řeznou ránu ošetříme fungicidem,

                                                 nebo dřevěným uhlím.

                c) řízkováním: Vybrané hlízy necháme v únoru narašit ve skleníku na stolech s rašelinou při teplotě 15ºC a ony do dvou týdnů zakoření. Koncem dubna či začátkem května hlízy vysazujeme na vzdálenost 25 cm-1m (podle velikosti). Vyžadují dobrou zeminu se zásobou Ca a živin. Během vegetace kypříme, odplevelujeme, zaléváme a hnojíme. Po vegetaci rostliny seřízneme na 10 cm, opatrně vyryjeme, očistíme a dáme do místnosti, kde je 70% vzdušná vlhkost a teplota 5ºC.

Ch. a Š.: houbové choroby, virózy, hniloby stonků, plíseň šedá, bakteriózy kořenů.

 

Rozdělení:       

 -Dohromady je 10 skupin Jiřinek. Tady jsem vybrala ty, které jsou podle mě nejdůležitější.

 

a) Jednoduché Jiřinky- odrůdy trpasličí, mignonky a jednoduché odrůdy. Květenství je složeno z trubkovitých květů, které tvoří žlutý terč.

 

b)Anemonkovité Jiřinky- Květenství má vnější prstenec z jazykovitých květů.

 

c) Kulovité Jiřinky- Zcela plné květenství kulovitého tvaru.

 

d) Pomponkovité Jiřinky- Květenství plné, kulovité, o průměru 5 cm.

e) kaktusovité Jiřinky- květenství plné, jazykovité květy špičaté a úzce stočené,sestavené paprskovitě.

.                       -- Dahlia pinnata                      

 

Gladiolus hybridum – Mečík zahradní

 

Čel. Iridaceae. Je vasoký asi 1m, listy mečovité a květy v klasovitém květenství. Na spodní straně hlíz se tvoří malé dceřiné hlízky (bruty, korále). Botanické druhy množíme semenem a jiné vegetativně. Rostliny vysazujeme koncem dubna na záhony do hloubky 8-12 cm. Vydatně zalijeme. Rostliny vyžadují písčitou a sušší půdu, slunné, nevětrné stanoviště. Na podzim hnojíme Dusíkem. Jinak kypříme, odplevelujeme. Použ. k řezu.

 

 RYCHLENÍ:

 

- Rychlení využíváme, abychom obohatili trh v předjaří (když nekvetou) a abychom lépe využili skleníkovou plochu v zimě.

- Při raném rychlení některé druhy preparujeme. PREPARACE je skladování při určitých teplotách. Urychlí se tak vývoj květu v cibuli, nakvétání i růst výhonů.

- CHLAZENÍ cibulí provádíme, abychom zkrátili pěstební dobu a termínovali dobu květu.

- Rychlit můžeme letničky, trvalky, okrasné dřeviny, cibuloviny a hlíznaté.

- Používáme veliké, zdravé hlízy. V září je nahrnujeme (2-4 cm do hloubky, více ks do misky-5). Od poloviny ledna rychlíme při teplotě 8-10 ºC. Kvetou za 2-3 týdny. Vyšší teploty způsobují zasychání květů.

 

Canna indica – Dosna

 

Čel. Cannaceae. Výška 0,7-2 m Mohutné rostliny, široké zelené nebo hnědočervené listy. Květy nepravidelné, žluté, oranžové, červené. Vyžadují slunné stanoviště, propustnou, humózní půdu, během vegetace hojnou zálivku. Množí se dělením trsů hlíz. V únoru nebo březnu hlízy oddělíme. Obvykle sázíme na stoly ve skleníku při teplotě 15ºC. Po narašení hrnkujeme. Vysazujeme na stan. V polovině května. Obvykle do skupin, nebo jako solitery. Sklízíme po 1. mrazu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Begonia tuberhybrida – Begonie hlíznatá

-vodnaté listy, srdčitě asymetrické. Použ. do nádob, do záhonů. Na podzim musíme vyrýt.

 

Crocus versus – Šafrán jarní

 

Čel. Iridaceae. Má čárkovité listy s bílým prožkem uprostřed. Květ je vzpřímený,přisedlý, nízký. Barva bílá, žlutě-oranžová, nebo fialová. Vysazujeme je na podzim, protože je na zimu nemusíme vyrývat. Některé kvetou na jaře a některé na podzim. Používají se k venkovním výsadbám do skalek a na trvalkové záhony. Jinak do skupin v kombinaci s rostlinami rodu Primula, Thymus,…Pěkně působí také v trávníku před jehličnany a stálezelenými rostlinami.

 

 

Crocosmia – Montbrécie

-podobná mečíku a podobně se pěstuje.použ. k řezu a na záhony. Také nevyrýváme na zimu.

 

Colchicum autumnale

-nemá listy. Květy velké a nálevkovité, růžovo-fialové. Kvete na podzim. Je jedovatý. Na zimu nevyrýváme.

 

Eranthis hyemalis – Talovín zimní

-do skalek, do trávníků. Květy žluté, kvetou únor- březen. Listy dlanitě vykrajované. Na zimu nevyrýváme.